Mozek čte naši řeč těla neustále, jen si to často neuvědomujeme. Vysílá signály, co nám ten druhý skutečně sděluje. A varuje nás, když slova nejsou v souladu s tím, co si člověk skutečně myslí. Pokud příliš toužíme v debatě s druhými uspět, prosadit se, nebo se bojíme námitek a odmítnutí, pak často více věříme líbivým slovům než varovným signálům řeči těla.
Nejednou signály přehlédneme a odcházíme s falešným pocitem, že jsme se dohodli. Když je pak vše jinak, jsme zklamaní, rozčarovaní. Nevěřícně kroutíme hlavou a všem vyprávíme, co nám ten druhý říkal, jak vše krásně probíhalo, na čem jsme se dohodli atd. Slova lhala a signály řeči těla jsme přehlédli…
Před časem jsem v jednom rozhovoru odpovídala na otázky, které se týkají symboliky řeči těla, mimiky i gest. Odpovědi vám na následujících řádcích nabízím.
1. Jak velkou úlohu hraje neverbální komunikace v našem každodenním životě a našem projevu?
Neverbální komunikace, ať už řeč těla nebo náš hlas, v každodenní komunikaci dominují. Až z 93 % rozhodují o tom, zda v komunikaci s druhými uspějeme nebo ne. Z oněch 93 % náleží 38 % hlasu a celých 55 % řeči těla. Na slova tak zbývá pouhých 7 %.
Tahle čísla vychází z výzkumů Alberta Mehrabiana a symbolizují kontext mezi verbální a neverbální komunikací. Náš mozek bez našeho vědomí neustále kontroluje, zda to, co druhý říká, je v souladu s tím, co nám svojí neverbální komunikací signalizuje. Pokud mozek vyhodnotí, že „něco nehraje“, pak nás varuje. Většinou říkáme, že „nám na tom člověku něco nesedí, že se nám nelíbí, že se s ním necítíme dobře, že mu nevěříme apod.“. To pak ovlivní naše reakce i výsledek celého jednání nebo debaty.
Řečí těla intuitivně náš mozek reaguje na to, co si skutečně myslíme a co cítíme, ne na to, co říkáme. A pokud jsou naše slova v rozporu s tím, co si skutečně myslíme, řeč těla to prozradí. I proto jsme z ní schopni lépe než ze slov poznat, kdy nám druzí lžou.
Řeč těla je jakýmsi lakmusovým papírkem našich emocí. Poznáme, jak se člověk cítí, jak danou situaci prožívá. To samé nám napoví i hlas. Neverbální komunikace je i silným spouštěčem emocí. Nevhodná gesta i tón hlasu negativně ovlivní význam našich slov, a tím i reakce druhého.
Současně řeč těla vypovídá o psychologii osobnosti. Z celkového vzhledu, mimiky, gest vyčteme i celou řadu povahových rysů.
2. Dá se to, jak se neverbálně vyjadřujeme, upravovat a měnit?
Řeč těla je částečně vrozená a částečně získaná. Takže ano, dá se upravovat a měnit. Má to však své hranice, ty jsou spojené s osobností člověka. Co u jednoho vnímáme jako přirozené gesto, u druhého může působit komicky a nepřirozeně.
Proto je při práci s řečí těla důležité respektovat sám sebe. Přizpůsobovat ji dané situaci a druhému člověku vždy v souladu s tím, kdo jsme. Jinak riskujeme, že budeme působit nepřirozeně a vyvoláme v druhých nepříjemné reakce.
Přizpůsobení řeči těla svému protějšku se využívá např. při vytváření raportu. Správně vytvořený raport vyvolává soulad v komunikaci a zvyšuje šanci na úspěšný výsledek.
Pokud naučená gesta i postoj souzní s naší osobností a používáme je často, pak se stávají naší součástí, vytváříme si nový návyk. Mozek automaticky v situacích, kdy je to vhodné, nutí tělo k neverbálním projevům, které si osvojil.
Neverbální komunikace se mění i věkem a především tím, jak se mění naše osobnost. Míra našeho sebevědomí a sebedůvěry ovlivňují řeč těla i tón hlasu.
Také je důležité mít na paměti, že řeč těla jsme na vědomé úrovni schopni kontrolovat a ovládat jen částečně. U některých částí těla, jako jsou například oči, nejsme schopni žádné kontroly.
A některé signály těla i mimiky tváře jsou tak bleskové, že nejsme schopni jim zabránit, i kdybychom trénovali sebevíc. Ty nás prozradí hlavně ve chvíli, kdy říkáme něco jiného, než si myslíme. Patří mezi ně např. mikrovýrazy v tváři, někdy pro ně používáme pojem mikroexprese. Jsou projevem 7 základních emocí a podle výzkumů je jejich projev u všech lidí na světě stejný.
I proto je dobré mít na paměti, že přes sebelepší trénink jsou neverbální nuance, které nás prozradí, pokud něco skrýváme nebo nemluvíme pravdu.
3. Díky různým seriálům a lifestylovým magazínům se šíří různé interpretace neverbální komunikace. Asi nejznámější jsou, že když si žena hraje s vlasy, tak se jí líbí muž, se kterým si povídá, nebo překřížené ruce na hrudi znamenají odmítnutí, nebo když se člověk při výslechu dívá do strany, tak lže. Jsou tyto interpretace vůbec pravdivé? Pokud ne, jaké další mýty se o čtení řeči těla šíří společností?
Zmíněné interpretace jsou pravdivé jen částečně a za určitých okolností. Nejčastější chybou, které se lidé dopouštějí, je, že se z literatury učí význam jednotlivých gest, bez pochopení hlubších souvislostí. To pak vede k chybným výkladům gest a omylům, které mohou negativně ovlivnit průběh celé debaty i její výsledek.
Základním pravidlem je číst tělo jako celek. To znamená číst gesta v kontextu s mimikou, postojem, hlasem a slovy.
Například zkřížené ruce jsou signálem odmítání toho, co slyšíme nebo vidíme, jen v případě, kdy je k tomu i náležitě odmítavý výraz v tváři a postoj. Tělo je napnuté, může působit ztuhle, pohled je ostrý, oči zúžené, mohou i uhýbat jinam.
Pokud je sezení nebo stání uvolněné, výraz v tváři je uvolněný a soustředěný, oči jsou vlídné a sledují řečníka, pak zkřížení rukou znamená souhlas a signál dotyčného pro řečníka, že má jeho plnou pozornost. Hlava je u toho často lehce nakloněná do strany.
U introvertních lidí je typické, že kříží ruce při rozhovoru, když je kolem hodně lidí, např. na večírku. Signalizují tím okolí, teď mě nerušte, bavím se na zajímavé téma. Samozřejmě i tady platí číst kontext s výrazem tváře a ostatními částmi těla.
Druhým pravidlem je kontext s okolnostmi, situací, prostředím, tématem apod.
Jako příklad můžeme uvést pohrávání s vlasy. Žena na večírku skutečně může pohráváním s vlasy signalizovat muži, že se jí líbí. Pokud vysílá signály i výrazem v tváři a postojem, pak ano, signalizuje své sympatie a vysílá k muži příslušné signály, aby navázali kontakt. Je to i symbol flirtu.
Hraní si s vlasy v jiném kontextu naopak znamená nejistotu, nervozitu, stres. Např. když dotyčná dáma vystupuje před lidmi a necítí se u toho dobře, je pohrávání si s vlasy často typickým signálem její nervozity a nejistoty.
Stejné je to u uhýbání pohledem. Pohled do strany může znamenat, že dotyčný lže, neříká nám vše apod. Také to však může znamenat, že si rovná myšlenky před tím, než odpoví, aniž by měl v úmyslu nám lhát. Jindy zas znamená pocit studu, nepříjemnou vzpomínku. Nebo nejistotu, nervozitu, která je způsobená kombinací vzniklé situace a nižší odolností vůči stresu u dotyčného.
Kromě kontextů, o kterých jsme už mluvili, u očí záleží i na tom, kam svými pohledy směřují. Zda doleva, doprava, dolů, nahoru nebo rovně stranou. Pohyby očí skutečně mohou prozradit, zda druhý mluví pravdu, nebo si vymýšlí. Stejně tak nám prozradí, zda si dotyčná osoba vybavuje obrazy, zvuky nebo pocity. Důležité je správně jejich symboliku číst.
Mluvili jsme o tom, že řeč těla je vrozená i získaná. A odráží typologii osobnosti. Proto je u každého z nás trochu jiná, a jsou gesta, která u jednoho mohou mít význam, signalizovat nám důležité informace, a u druhého může jít jen o chybný zlozvyk bez dalších souvislostí. Proto třetím důležitým pravidlem je tzv. kalibrace. Zkráceně řečeno, vnímáme náhlé změny chování, řeči těla i tónu hlasu oproti běžnému projevu.
U řady gest a jejich shluků nesmíme zapomínat ani na to, že mají jiný význam, když je zachytíme u toho, kdo poslouchá a jiný, když je signalizuje ten, který mluví.
K dalším nejčastějším gestům, kolem kterých často vznikají mýty a chybné výklady, patří zakrývání úst, zavírání očí během komunikace, přejíždění prsty po krku, ruce za zády nebo v kapsách.
4. Co o nás prozrazuje náš vzhled?
Vzhled symbolizuje naši osobnost, poznáme z něho celou řadu vlastností i míru sebedůvěry. I vzhled je v hledáčku odborníků už dlouhá desetiletí. Dnes najdete dopodrobna popsané, co znamenají jednotlivé rysy v tváři, postava apod. Některé studie se zase zabývají tím, co o nás vypovídá náš oděv, šperky a další doplňky. Jiné výzkumy pak popisují, co o nás prozrazuje způsob, jakým se zkrášlujeme: barvení vlasů, piercing, tetování apod.
Náš vzhled hraje klíčovou roli už při vytváření prvního dojmu. První dojem si náš mozek vytváří bleskově a bez našeho vědomého rozhodování. Podle výzkumů trvá primární první dojem méně než 1 vteřinu, sekundární pak cca 30 vteřin. Vjemy, podle kterých se mozek rozhoduje, vyhodnocuje v následujícím pořadí: 1. vzhled, zevnějšek, 2. gesta, mimika, 3. způsob mluvy.
Bleskově vjemy vyhodnotí na podvědomé úrovni, porovná je s tím, co máme ve své mysli a podle konkrétních indicií pak vysílá signály, s kým máme tu čest. Signalizuje nám, zda dotyčnému můžeme důvěřovat nebo ne. A řadu dalších impulzů, které následně ovlivňují způsob, jakým se k dotyčnému chováme a on k nám.
Důležité je mít na paměti, že jsme ovlivněni celou řadou společenských mýtů, dogmat a přesvědčení, které ovlivňují naše podvědomí. A to ovlivňuje interpretaci řeči těla, tónu hlasu i vzhledu. Šaty, atletická postava apod.
Proto i čtení prvního dojmu a s ním spojený vzhled mají svá pravidla. Když se s nimi naučíme pracovat, dokážeme dobře ovlivnit první dojem svým vzhledem a současně si osvojíme schopnost číst první dojem i vzhled tak, abychom v případě potřeby dali v jednání druhou šanci sami sobě i druhému.
5. Proč je podle Vás dobré trénovat se v řeči těla a pro koho jsou tyto schopnosti nejvíc užitečné?
Řeč těla je řečí našeho podvědomí, se schopností číst ji se rodíme. Mozek ji čte neustále, jen si to neuvědomujeme. Soustředíme se na slova a skutečná podstata nám často uniká. Mozek nám vysílá stále signály, co nám ten druhý skutečně sděluje.
Pokud tuto svoji schopnost začneme zase vědomě využívat a naučíme se s ní dobře pracovat, pak nám čtení řeči těla usnadní komunikaci, rozhodování i reakce. Ve velké míře se vyhneme nedorozuměním, zklamáním i konfliktům.
Na začátku našeho rozhovoru jsem zmínila, že řeč těla až z 55 % rozhoduje o tom, do jaké míry uspějeme v debatách s druhými nebo při vystupování před lidmi. I přes různé mýty a chybné interpretace řeči těla nepopiratelně platí, že gesty, postojem i výrazem v tváři můžeme druhé odradit nebo získat jejich důvěru. Proto má smysl trénovat práci s vlastní řečí těla.
Tréninkem vytváříme nové návyky, které nám otevírají cestu k sebeprosazení, úspěchu, realizaci svých cílů. Jsme schopni lépe zaujmout, udržet pozornost, přesvědčit. Cítíme se lépe nejen v debatách s druhými.
Mysl a tělo jsou propojené, a to je dalším důvodem, proč jí věnovat pozornost. Naše tělo velice rychle reaguje na myšlenky a emoce. A stejně tak naše mysl rychle reaguje na signály našeho těla. Určitými gesty i postojem ovlivníme svoje myšlenky, náladu, posílíme svoji sebedůvěru a sebejistotu v jednání.
Řeč těla je důležitým prvkem komunikace. Komunikace je každodenní součástí našeho života, neobejdeme se bez ní. A z toho jednoduše plyne, že trénink řeči těla je dobrým tipem pro každého, kdo se chce v debatách s druhými cítit dobře, pozitivně ovlivnit první dojem, průběh jednání i výsledek.
Hodí se v běžném životě: v komunikaci s partnerem, dětmi, kolegou v práci. Řeč těla je klíčová na výběrovém pohovoru, když se ucházíme o práci, při jednání na úřadech.
A pokud mám vybrat profese, ve kterých je trénink řeči těla opravdu klíčový, pak jsou to určitě řečníci, moderátoři, obchodníci, manažeři a další vedoucí pracovníci, personalisté. Schopnost dobře číst řeč těla se beze sporu hodí kriminalistům, právníkům i soudcům.
Autor: Lenka Kubáčová
Přijďte se podívat na kurz věnovaný právě řeči těla - Řeč těla aneb jak tělo promlouvá.
